Olympijská medicína
Výběr, dlouhodobý tréning, příprava sportovců na novodobé olympijské hry (dále OH – LOH), výsledky i zdravotní komplikace začaly medicínu blíže zajímat od roku 1896 jen velmi pozvolna. Prvními tématy se staly maratóny a maratónci s jejich patofyziologií. Připojily se výzkumy environmentálních vlivů, zejména horka a vlhkosti. K akutním příhodám se zařadilo metabolické vyčerpání a náhlá srdeční zástava v průběhu soutěží.
V roce 1904 doběhlo pouze 14 maratónců z celkového počtu 27 startujících. Vítěz byl během závodu „dopován“ pěti vejci, strychninem a brandy. Jeho zdravotní stav vyžadoval po ukončení běhu péči čtyř lékařů. Horko ovlivnilo OH znovu v Londýně a ve Stockholmu.
Teprve v roce 1920 v Antverpách byli sportovci před startem klinicky vyšetřeni. V roce 1924 byl tým z USA již doprovázen kvalifikovaným sportovním lékařem. Medicínský zájem zaměřený na dvě různá odvětví lidského zdraví je od této doby trvalý.
Soustřeďuje se na zvyšování a adaptaci výkonnosti: na patofyziologii, měnící organismus v průběhu dlouhodobého tréningu vrcholových sportovců – nyní mužů i žen od mládí – olympioniků, a na akutní příhody v průběhu OH a startů v jednotlivých disciplinách.
V roce 1968 byly řadou lékařů – amatérských aktivních sportovců - vzneseny námitky proti uspořádání OH v Mexico City pro jeho nadmořskou výšku a nevhodné environmentální podmínky. Akutní příhody postihly při OH stovky sportovců – zahrnuly kruté migrénozní bolesti hlavy, šokové stavy, synkopy i emocionální dekompenzace.
Od roku 1924 (Paříž) se studují i chronické změny v organismu, jako je např. „atletické srdce“ se stále diskutovanou možností vývoje klinicky latentní hypertrofické kardiomyopatie a s rizikem náhlé a velmi obtížně zresuscitovatelné srdeční zástavy v průběhu stresujícího olympijského výkonu.
V roce 2004 lékaři sportovní medicíny při OH konstatovali, že využívání prostředků, uměle zvyšujících lidskou výkonnost, je odvrácenou, ale stálou skutečností v přípravě sportovců pro tyto světově nejprestižnější sportovní soutěže. Shodli se, že vývoj medicíny a jejích možností bude doping vrcholových sportovců – včetně olympioniků stále doprovázet - jen jeho metody se budou inovovat; v nejbližší budoucnosti nejsou vyloučeny růstové faktory ani genová terapie.